Paměti TJ: Jan Krepčík starší (*1925 - 2020†)

 

Vážení příznivci suchdolského organizovaného sportu,

 

dovolte mi ještě jednou vyjádřit lítost nad úmrtím Jana Krepčíka staršího. Se svým věkem, 94 let, se mimo jiné řadil mezi nejstarší pamětníky naší obce, nevyjímaje znalosti o naší Tělovýchovné jednotě a sportu v obci. 

 

5. 2. 2017, tedy tři roky nazpět, jsme proto s panem Krepčíkem natočili hodinový audio-rozhovor, jehož účelem bylo zachycení jeho osobních pamětí a zmapování vývoje naší TJ v předválečné a poválečné době. S dovolením rodiny zveřejňujeme přepis tohoto rozhovoru. Text je redakčně upraven a doplněn o komentáře Jana Krepčíka mladšího, který byl rozhovoru taktéž účasten.

 

/ / / 

O hřišti

 

Fotbalové hřiště bylo dole pod paní Brožovou. Teď tam bydlí Vláďa Novotný. Tam byla postavená váha od ratbořského cukrovaru. Tam si vždy kravičkáři sváželi řepu. To hřiště muselo být do půl září, jinak už tam byla řepa. Potom to hned museli znova na jaře upravit, aby se na tom dalo hrát. Takže se tam hrálo od jara až do té doby, než se dělaly řepy. 

 

Za války jsem se o fotbal nestaral, ale fotbal se hrál. Já jsem byl totálně nasazený dva a půl roků na dolech v Ostravě. Jak to tu za války dělali, to nevím, to jsem doma nebyl. Ale organizoval to zase pan Bláha. On byl možná o deset roků starší než já.

 

Říkám, když potom byly ty květnové oslavy osvobození, tak se udělalo hřiště na sokolské zahradě. Bylo sice menší, ale hrál se tam fotbal. To tam byly ještě dveře do sokolovny přímo ze hřiště. Hrála tam muzika, hrál se fotbal a bylo tady spousta lidí i z okolních vesnic. To bylo také naposledy, co se tam hrálo. 

 

Po válce se ještě hrálo u váhy, když jsem přišel z Ostravy. To jsem do fotbalu ještě nedělal. Potom jsem byl dva roky na obecním úřadě, po oslavách osvobození. Bláha za mnou přišel, máš tam telefon, bylo by potřeba, abys obtelefonoval nějaké ty zápasy, abych tam nemusel všude psát a tak. Tak jsem povídal, já ti to budu dělat. Tak jsem dělal, jak by se teď řeklo jednatele, nebo jak se tomu teď říká. Zajišťoval jsem ty fotbaly na kdy, a kde se bude hrát. To jsem dělal necelé tři roky. Pak jsem šel na vojnu a pak už jsem to nedělal. Jediný Bláha byl ten, kdo to držel. V historii to byl vždy on, kdo se o to staral. 

 

"Pole, co je teď hřiště, to byly Bláhovy pole. Řekl, že ty pole na to dá, aby se udělalo hřiště tam."

 

Pak se na to ale Bláha rozzlobil, že to musí furt upravovat. Pole, co je teď hřiště, to byly Bláhovy pole. Řekl, že ty pole na to dá, aby se udělalo hřiště tam. Začali na tom pracovat, ale to už jsem do fotbalu nedělal. Jak to tam vypadalo, to nevím, to už jsem se o to nestaral. Potom Bláha v jednom kuse dělal, než umřel. To bylo jeho. My jsme často jezdili do Kutné Hory, když tam Kutná Hora hrála druhou ligu. Jak sis u pana Bláhy stoupl u zábradlí, tak jsme museli dál, protože by nás okopal. Furt nohama na všechny strany. 

 

Fotbal nebyl Bláhův koníček, ale kůň. Na všechny strany. On byl jediný, kdo se staral. [Jan Krepčík ml.: S koněm sekal hřiště.] Dresy prala jeho manželka a o kopačky se staral, aby byly v pořádku. Suchdol měl pruhované dresy, co si pamatuju. Někdy byly i červený.

O hráčích

 

Parta byla dobrá. To byla jiná generace. Tenkrát jsme byli bouřliváci, ten za Spartu, ten za Slavii.

 

Když jsem přišel z Ostravy, tak hrával: Štěpnička, Kotyza, co teď bydlí Lupínek. Ti hráli na beku. Kotyzovi říkali Monty, to byl takový rasoška. Vepřek hrál na křídle, na druhém křídle hrál Třešňák z Vysoké. Pak hrál Košata Josef a Špicarové Franta i Lojza. Dobiáš Josef, Dobiáš František. Kolaříkové z Malenovic, ten co umřel tady, tak ten a jeho starší brácha. Ti hráli většinou na beku. Později Franta Rychterů, Straník z Ratboře, Urbanové Josef i Franta. Někdy tady Novotný, co umřel. Tomu zakazoval fotbal táta, takž když přišel na hřiště, tak ho z něj hnal. Lhotka hrál, Láďa Novotný, Verner, Zdeněk Ryšánek z Ohrádky. Táta Vaška Kadlečkového fotbal nehrál, Vašek jo.

 

O některých Velikonocích bylo krásně teplo a jelo se jeden den hrát do Kouřimi a na další den do Plaňan. Lidi byli žhaví, že měli zájem. Dnes možná máte problém, aby někdo šel hrát. Tenkrát byl každý rád, že si šel zahrát.

 

Bylo období, když hráli Rychterové a další mladší hráči, tak vím, že Straník měl výron v kotníku, Rychter měl přeraženou nohu, Pepik Urbanů měl také zranění… a byla pauza, asi možná na rok, než se to srovnalo. Protože jim rodiče zakazovali hrát fotbal.

 

[Jan Krepčík ml.: Fotbal skončil, patnáct let nebyl. S Frantou Kafkovým jsem došel za Bláhou, do koníren, kde jsme mu museli pomáhat. Tím jsme to opět založili tenkrát. Nebyli vůbec lidi, Bláha byl šťastný, že znovu bude fotbal, hned jsme dělali základy nového hřiště. Byly to těžké situace. Hřiště bylo zarostlé, hráli jsme s Dobření a prohráli jsme 8:2. Všechny hráče jsem do Suchdola přetahoval. Milan Jiruš s Vláďou Svobodou hrál na Pašince. Miskovic jsem se bál, ale mám zážitek z prvního zápasu v Miskovicích, centr a Milan Jiruš hlavou do šibenice. Při odjíždění z Miskovic to bylo o hubu, to bylo vždycky tak.]

 

Vepřek a Třešňák z Vysoké, to byli opravdu rychlý křídla. Hrál tu taky Jarda Poborský, ti bydleli v zámku. Jak je teď obřadní síň, tak byl tenkrát byt. Když nemohl chytat Špicar, tak chytal i Hron, nebo Lhotka, který ale jinak hrál v útoku.

 

Z Miskovic tady taky hrával Jiráň. On potom študoval doktorát, tak dokud študoval, tak tady hrával, ten hrával dobře. Potom chvíli dělal primáře ve Vinohradské nemocnici, potom přešel do Kolína, kde také dělal primáře. Tady ale nemohl existovat, to vím od jeho bráchy, ten zase dělal ředitele Tesly. S oběma jsem se dobře znal. Proč tady nemohl obstát, to mi vypravoval jeho brácha. 

 

Když přišel sem do Kolína, tak zjistil, že berou úplatky. To bylo kolem roku 1950. Když nastoupil v Kolíně, tak nechal nastoupit celý personál, co měl na oddělení a řekl narovinu, že nesnese, aby někdo z pacientů platil za zdraví penězi. Bral, když někdo dal nějaké cigarety nebo láhev, že to bere jako pozornost, to ano. Ale jak někdo z doktorů nebo z personálu bere nějaké peníze, tak okamžitě u něj skončí. To se mu nevyplatilo. Byl tady necelý rok, házeli mu klacky pod nohy a odešel. Ve Vrchlabí ho nemohli vynachválit, jaký byl odborník. Jeho bratr, ředitel Tesly, tak hrál v Kutné Hoře na Spartě druhou ligu.

 

Chuť hrát měli všichni, ale někteří nesměli, protože museli na pole. U Špicarů, to byli taky kravičkáři, hrál Franta i Lojza, ale nemohli ten nebo ten, protože museli na pole. Byly s tím taky těžkosti.

 

Tenkrát tu hrál kluk z Vítězova, už nevím, jak se jmenoval. Ale jezdil sem na kole, to pro něj byla oběť. A pak jel ještě dál, třeba na zápas ve Zbraslavicích. Potom, pokud vím, sehnali nákladní auto z Ratboře od pana Honejska, takže jezdili nákladním autem. Údajně vybírali peníze mezi sebou, aby ho mohli zaplatit. Tenkrát jim na to nikdo nic nedal.

O fotbalových klubech v okolí

 

Když jsem byl ty dva roky na obecním úřadě, tak jsem se telefonem dovolával. Bláha řekl, komu mám zavolat. Vždy někomu, kdo to dělal v těch vesnicích, pdoobně jako já. Libenice, tady hrály v okrese Miskovice, Kaňk, Malín, Sedlec, Malešov, Zbraslavice. Hrála se, dalo by se říct, čtvrtá třída, nehrál se žádnej vysokej fotbal. Těch tříd tenkrát moc nebylo.

 

"Řvalo se na všechny strany, překřikoval jeden druhého, nadávky, všechno možný. Patřilo to k fotbalu."

 

Když bylo derby Miskovice - Suchdol, tak vždycky k něčemu došlo. Nevím kdo o tom rozhodl, ale další zápas se musel hrát na neutrálním hřišti. V Křečovicích nikdy nehráli fotbal, ale tam se hrál zápas na neutrálním hřišti. Řvalo se na všechny strany, překřikoval jeden druhého, nadávky, všechno možný. Patřilo to k fotbalu. Dnes je to taky takové. Nejvíc vždycky vyvolávali rvačky Dobiášové. Oba už jsou po smrti.

 

V Ratboři se tenkrát fotbal moc nehrál. Tady hrál Staník, to byl táta paní Novotný, co bydlí tady u Sedlova. Ten hrával dobře, hrál ve spojce a dával hodně gólů. Chvilku tady hrál jeho starší brácha, ten hrál na beku. Potom to založili v Ratboři, ale tam neměli v tu dobu hřiště. Pečky tady v Suchdole nehrály. Suchdol už v té době hrál v Kutnohorském okrese. Všude byl takový jako Bláha, někdo zapálený do fotbalu, který se o to staral.

 

Už jsem do toho nedělal, ale jel jsem s nimi na zápas do Zbraslavic. Tam bylo hřiště hodně do kopce. Tady to bylo do kopce trochu, pod Brožovými, ale tam to bylo úplně. Franta Špicar byl náramný střelec, všude dával góly. Ve Zbraslavicích vypálil z vápna, brankář nestačil nastavit ruce a skácel se jako špalek. Křísili ho a pak šel chytat za Zbraslavice někdo jinej.

 

Jednou jsem také byl na Nových Dvořích a tam vyhrál Suchdol 3:1. Ti diváci neunesli, že prohráli a kameny po nás házeli, když jsme odtamtud jeli náklaďákem. Fotbal jsem sledoval, ale už to šlo mimo. Někdy jsem se šel podívat, ale byl jsem ženatý a měl jsem rodinu. Ale hrával se tady hezký fotbal. Pepik Košata, ten taky hrával většinou když nemohl Třešňák, tak hrál na křídle, to byl taky dobrej fotbalista.

O sportu v Suchdole

 

Milan Jiruš, Hampl a Svoboda hráli oboje, fotbal i volejbal. Volejbal dělal a založil starý pan Nešpor, správce hospodářského družstva. [Jan Krepčík ml.: Ti cvičili v Sokole, na fotce jsem je viděl v tílkách.] Já bych řekl, že fotbal se sokolem moc nespolupracovali. Ale tenkrát se hodně chodilo do Sokola. Dobře cvičil táta Milana Jiruše, Kuberové Pepík a Lojza.

 

Chodili jsme na cvičení, když byl sokolský slet. Na žebřiňáku jsme jezdili třeba do Drahobudic. Tam se sjelo několik sokolských žup a tam se cvičilo. Na velkém sletu jsme nebyli nikde. Celý sokol fungoval v sokolovně. Nejvíc cvičil a vedl táta starého Milana Jiruše. Kubera do toho také dělal. A Nekvasil, který bydlel kdysi tam, kde jsou teď Novotní naproti Vinárně.

 

Těžko říct, kolik chodilo na fotbal fanoušků. Chodilo kolem stopadesáti lidí, nebo tak nějak. Tenkrát byl jinej svět bych řekl. Kravičkáři, jak se říkalo, tak některým klukům zakazovali hrát jenom proto, že museli na pole. Některý kluci z toho byli naštvaní, že nemohli na fotbal a museli na pole. To byla jiná doba. Řekl bych, že řada těch malejch zemědělců byla ráda, že se založilo JZD. Kdo by to dneska dělal. Každý měl pole. Nejdřív nadávali a nakonec byli za JZD rádi, že se nemusejí starat. 

O Suchdolu

 

Byly tu tři hospody, tři kováři. Brychta bydlel tam, co teď mají bernardýny. Ten dělal kroniku a měl ji po něm Milan, jeho syn, ten vloni umřel. Byli tu dva řezníci, prodejna Baťa. Co je teď obchod, tak byli Frajnovi, ti tam měli taky obchod. Nahoře Boček byl sedlář. Tady, co je barák proti Kadlečkovým, tam byla cukrárna. Co jsou Sovovi, tam byl pekař.

 

V sokolovně byly plesy, hlavně sokolský. Tváří byl byl pan Nekvasil. Když byl sokolský, nebo hasičský ples, tak nacvičovali besedu, to bylo na zahájení každého plesu. Pan Nekvasil chodil ve fraku, měl motýla a každý si ho vážil. Naučil i některý, který ani neuměli tancovat a všechny rovnal do latě. Tenkrát se žilo tímto způsobem. Ale vždycky se někdo vožral, to je jasný.

 

Aktivní byl tady pan Pšaidl. Ten dělal společnost a staral se o zábavu. Uváděl Maškary. Byla tady i kapela, Suchdolanka. Hrával Jarda Prokš na saxofon, Siřínková zpívala a myslím, že i Jana Bláhová s nimi vystupovala. Převrátil hrál na trubku, Novotný zpíval. Prokš starší hrál na bicí. Jezdili i mimo Suchdol, do Chvátlin, po jiných JZD, kdo si je pozval, nebo i na MDŽ chodili hrávat.

 

V sokolovně se hrálo divadlo. Byli tu dobří herci. Radoměřský, Olda Kozliků, Stránský. To byli nejlepší herci. Hrálo se každý týden a byl plný sál. Hrálo se v sokolovně, vzadu bylo jeviště. Starý Pařez, co tady maloval pokoje, tak maloval kulisy, byl dobrý malíř.

 

Já už ne, ale můj táta chodili, když dělali ples v Bořeticích, tak šli na ples tam. Z Bořetic šli lidé zase na ples sem, když byl. Chodilo se i do Sedlova, na Těšínky, tam se taky normálně tancovalo. To se tak chodilo vzájemně, jako dalo by se říct ze slušnosti na plesy. Do Dobřeně, do Solopysk. Žilo se jinak.

 

V únoru byly maškary a průvody. Mám dojem, že co vybrali za peníze, tak dávali na fotbal nebo do sokola. Žádný si to nenechával, vždycky vše odevzdali. Já jsem taky chodil za maškaru. Bylo třeba padesát masek, to se nedá rovnat.

 

[Jan Krepčík ml.: Po vesnici jel kočár, v něm byl pan Franěk jako rychtář s koňmi, pak byla šatlava. Chytili tě vojáci a musel jsi zaplatit. Všechny peníze šly na sport. Přijeli ke každému baráku a když jsi nedal panáka nebo nezaplatil, tak ti chlapi vlezli na barák, že ti shodí komín. To šlo po vesnici tisíc lidí.]

 

Dřívěji, jak se teď jde k zámku, tak proti jak bylo JZD, tak byla kdysi hospoda. Naproti přes silnici byl kuželník dolu směrem k čekárně. Veliké kaštany, lípy tam byly. To bylo ohrazené a podle té kuželny byla taková podezdívka. Když bylo hezky, tak se tam večír sedělo. Hrálo se na kytaru nebo harmoniku. Tam jsme se scházeli, všichni mladí za svobodna, ať už holky nebo kluci. To nás tam bylo třeba patnáct. Zpívalo se do půl desáté. V neděli se chodilo na Opaťák. Šlo nás třeba dvacet, holky a kluci. Hrálo se, zpívalo. To byla jiná generace. 

 

Mám dojem, že tomu hodně udělal konec televize. Dříve žádná nebyla. V Suchdole byla tenkrát dvě rádia. Jedno měl Beránek, co měl obchod, jak je teď školní jídelna. Druhé měl Mrňák tam, co teď bydlí Jiruš. Auto bylo jediný, co měl Dobiáš, statecký. Jinak v tu dobu žádný auto nebylo. Dřív drželi všichni pohromadě, ještě za války. Po válce začaly televize a roztříštilo se to. Dneska je každý za sebe, to se nedá rovnat.

 

/ / / 

 

 

 

Dan Jehlička, 22. 2. 2020