Horní menu

Velký ROZHOVOR s Davidem Čižinským: „Fotbal mě teď strašně baví“



S Davidem Čižinským jsme udělali rozhovor v době, kdy má ještě relativně klid. Již zanedlouho se totiž rozběhnou soutěže a jako trenér dvou mládežnických týmů, kapitán B týmu, správce hřiště, majitel občerstvení a rozhodčí bude jistě rád za každou volnou chvíli.

 

Davide, začněme tím, co se stalo před dvěma týdny. Jak se vydařil letošní Sportovní karneval?

Začnu tím, že tu bylo spousta práce. Je to šílená práce, kterou ten celý karneval obnáší. Poté se to vždy hodnotí podle toho, jaký je ohlas lidí. Tím, že se lidé vrací a že chodí noví, tak je ohlas vždy lepší. Tento ročník byl takový inovátorský, návštěvníci viděli videa a soutěž o ceny se dělala jiným způsobem, takže to bylo takové jiné. Ale já si myslím, že to dopadlo dobře. Ti co přišli, měli opět spoustu masek. Jde to dopředu, karneval se stal tradicí a má to odezvu i v širokém okolí. Ví se, že suchdolský karneval má nějakou kvalitu. I s tím, že tam nejsou hluchá místa o přestávkách, vyhlašují se Nej hráči a stále se něco děje. Je to dobré, ale určitě je co zlepšovat, je co vymýšlet, abychom zaujali i příště. Je konec a o karnevalu budeme přemýšlet zase v říjnu.

 

Kromě Sportovního Karnevalu organizuješ i Olan Cup a dětské turnaje Mini Cup a Prcek Cup. V čem vidíš největší přínos těchto turnajů?

Úplně na začátku, když jsem začal dělat Olan Cup, tak bylo podmětem to, abychom něco vůbec dělali. Aby ten klub byl vidět, že něco pořádá. Tím že se udělala rekonstrukce sokolovny, tak se to i nabízelo. Zase se to muselo udělat tak, aby se to napasovalo na velikost sokolovny. Pro dospělé je pak ideální 3 na 3. Před pěti lety jsme začínali s pěti týmy, což se rozrostlo na letošních osm týmů. Ten hráčský materiál, který se tu sejde, je úžasnou fotbalovou konkurencí. Sejdou se tu divizní hráči s hráči z okresní úrovně. Není to až tak o fotbale, spíš je to takové setkání. Ten termín, který se povedl, je po podzimní části sezony a kluci přijdou po sezoně pokecat, dají si pivko. Hraje tu spousta kamarádů, se kterými jsem hrál nebo hraji. Je to takové ohlédnutí za tím sportovním rokem a ukončení suchdolského fotbalového kalendáře.

Když už jsme pořádali Olan Cup a v tělocvičně jsme to kompletně připravili, tak jsem to chtěl spojit i s nedělním programem. Přiřadili jsme k tomu tedy Mini Cup. Po ty minulé čtyři roky to byla součást Olan Cupu. Letos nám to narušili Adventní koncerty dětí a nemoci, a proto jsme to přesunuli na leden. Důležité je, že tu máme hráčskou základnu těch nejmenších. Nemůžeme pořádat něco, kde bychom my nebyli. Sportovně nám to bohužel nevychází, protože jsme to nikdy nevyhráli. Ale to vůbec nevadí. Má to tradici, Mini Cup má za sebou pátý ročník.

Tím, jak se tu dělá mládež a přicházejí mladší a mladší děti, tak jsme se rozhodli založit Prcek Cup. Našel se jeden volný víkend, který byl hluchý a protože v okolí pro ty nejmenší nic nebylo, tak jsem si řekl, že pro ně uspořádáme turnaj. Je to paráda a radost pak sledovat, jak si děti hrají.

 

Právě minipřípravku vedeš společně se Zdeňkem Šibravou. Jsou to starosti, nebo radosti?

Jak který trénink. Mám radost z toho, že už někteří nakukují do té mladší přípravky. A už jenom to, že se scházíme jednou týdně, je super. Nejdříve tréninky organizoval Zdeněk Šibrava, ten ale poznal, že jako předseda má spoustu povinností a převzal jsem to po něm. Myslím si, že to má dobrou odezvu. Děti chodí a není to jen o fotbale. Je to obecné sportování a fotbal je tak 20 % a postupně se do toho přidává. Docela mě překvapuje, že některé děti jsou na tom dobře. Některé jsou na tom hůře, ale strašně se zlepšují. Opravdu jdou strašně nahoru a to mají jen jeden trénink týdně. To, že chodí, je paráda. Ty tréninky jsou dobré, fungují, jdou spádově. Někdy se to taky nepovede, někdo trénink naruší, ale jsou to malé děti. Odezva od rodičů je dobrá, kdyby nebyla dobrá, tak asi děti nechodí.

 

Má fotbal, respektive sport, šanci prosadit se u mladých dětí v dnešní době moderních technologií?

Já si myslím, že ano. Ta doba to přináší, počítače tu budou. Je to spíš otázka pro rodiče, jak ty děti usměrní. V tomto ohledu to jde ruku v ruce s trenéry. Ty děti se počítači nahltí a potřebují i jinou zábavou. Jak jsem někde slyšel, potřebujeme děti naučit, aby sport byl koníčkem a byl jejich drogou. Abychom je od malička naučili pravidelně se pohybovat a sport byl jejich velkým koněm. Ať už rekreačně nebo v rámci nějakého spolku. Aby to měli jako příklad do života, naučili se bojovat a pomocí sportu nebo fotbalu překonávat překážky v životě.

 

Přejděme o kategorie výše. Mladší žáci se založili znovu po několika letech.

V týmu nemáme ani jednoho hráče 2003, na kterých by to mělo být založeno. Tým je tak postaven na hráčích ročníku 2004 a hráčích ze starší přípravky, takže máme hodně mladý tým. Uvidíme, jak to půjde dál, ale strašně moc mě překvapili. Myslel jsem, že to zas tak dobré nebude, co se týče výsledků. Je ale vidět, že tam jsou kluci i holky, kteří tomu dávají maximum. Někteří hráli i přes hranice svých možností. Nevědělo se, jestli se tým vůbec založí, ale vždy se vyplatí jít s rizikem a přihlásit tu soutěž, aby děti hrály. Pořád se to totiž vrací. Vidím i to, že fotbalově děti rostou. A to se týká také jejich kolektivu. U mladších žáků mám jen pozitiva.

 

Pozitiva nalezneme i u starších žáků, kteří ale hrají kolínskou soutěž. Proč se tak stalo, že nehrají na Kutnohorsku?

Teď si trochu rýpnu do Okresního fotbalového svazu Kutná Hora. Protože se přihlásilo málo mužstev a nevěděl jsem, jestli bude soutěž starších žáků na Kutnohorsku vypsána. Proto jsem se předběžně dohodl s kolínským OFS. Na Kutnohorsku se sice nakonec soutěž hraje, ale na Kolínsku jsme potřebovali kvůli losovacímu aktivu účast potvrdit dříve. Nemohli jsme proto čekat na to, jestli se na Kutnohorsku hrát bude nebo nebude. Je to zajímavé, setkáváme se s jinými mužstvy. Nikdo neřeší otázku dojíždění, máme to možná blíže než na Kutnohorsku. Pro kluky a holky, co tu hrají, je to nová zkušenost. Podívají se na hřiště, kde ještě nehráli, dostanou se někam jinam a zkušenosti jsou jenom pozitivní. Tím, že nám nyní končí hodně starších žáků, tak jsem předpokládal, že budeme bojovat nahoře. To se tak také děje, hrají hodně týmově a mužstvo se mi strašně moc líbí. Sice mají i výsledkové výkyvy, ale v té soutěži nás potrápili jen Štítary. I když jsme prohráli v Krakovanech, k tomu bych ale řekl pospíchalovský výrok „fotbal nemá logiku“. Jinak jsou ale výborní, chodí trénovat a musím hodnotit opět pozitivy.

 

Jak bude B tým vypadat na jaře?

Doufám, že stejně jako na podzim. Celý podzim jsme totiž odehráli, aniž by nám pomohli kluci z A týmu, kromě brankáře Jakuba Karbana. Některé týmy mají s béčkem problém. My měli problém jediný, při zápase na Horkách, kdy jsme měli hodně zraněných, nebo byli kluci v práci. Jinak jsme celý podzim odehráli se ctí. Když už jsme prohráli, tak o gól a po boji. Spíš nás v některých zápasech trochu trápila koncovka. Gólů jsme tolik nedostali, ale dali jsme jich poměrně málo. Doufám, že to na jaře bude aspoň tak dobré, jako na podzim. Uvidíme, teď se nám vážně zranili dva hráči, Pavel Linhartů a Vláďa Novotný. Doufám, že se podaří do béčka udělat i nějakou posilu, ale hlavně musíme spoléhat na kluky, co tu byli. I na kluky z dorostu, kteří hrají v Červených Pečkách na střídavý start. To je Lukáš Laštovka, Petr Dolejš a Luboš Novotný. Hrají to kluci ze Suchdola a také chci, aby to hráli kluci ze Suchdola. Ti, kteří tu byli vychovaní, nebo kteří tu hrají dlouhodobě. Určitě přijde i generační výměna, ti kluci taky stárnou. Podívejme se na Vlastu Chláda, to je neuvěřitelné v jeho letech. A pořád chce hrát. Bez těchto starých matadorů by to nešlo, hře dávají myšlenku. Ať už Vlasta Chládů, Standa Jakubů, Láďa Bášti nebo David Kuthan, který opět začal hrát. Tihle hráči nám určitě pomůžou i na jaře. Dorostenci to omladí, ale budeme se muset podívat i po hráčích, které bychom do Suchdola přivedli. Ti naši pardálové to nebudou hrát na věky. Hráči se hledají, zkoušejí se a kontaktují se. Když ale vidím, jak mají ostatní mužstva na okrese problémy sehnat hráče, tak to není sranda. Těch hráčů ubývá a můžeme být jenom rádi, že tu máme dorostence. Ti se už aklimatizují a hrají. Doufám, že to takto půjde a třeba i někdo nový přijde.

 

Podívejme se teď na tebe. V B týmu hraješ v poli, i když jsi celou tvojí kariéru chytal. Jak to vypadá s brankářem Davidem Čižinským?

Hraju a chytám futsal, i když mi to teď moc nejde (smích). Nikdy neříkej nikdy, ale jak jsem přes dvacet let chytal, tak už mě to i trochu přestalo bavit, abych řekl pravdu. Už jsem z toho v bráně necítil takový požitek. Upřímně, vždycky mě to táhlo dopředu, byl jsem takový brankářský samorost. Teď mě fotbal strašně baví. Baví mě hrát za B tým v poli a myslím si, že tomu mám co dát. Možná má někdo jiný názor, ale to je vedlejší. Ale strašně mě to baví a uspokojuje mě to. Kdo mě zná, tak ví, že mě to vždy táhlo dopředu nebo do hry. Takže si to nyní užívám. Nikdy neříkej nikdy, může se totiž stát, že brankáři budou nemocní a budu muset nastoupit, nebo přijde velmi lukrativní nabídka. Stále se udržuji, trénuji s mládeží nebo i sám. Do brány vlezu, když potřebuje A tým brankáře na tréninku. Uvidíme, rukavice mám v tašce připravené.

 

Navštívil jsi spoustu stadionů a poznal spoustu klubů. V čem je suchdolský fotbal výjimečný?

Fanoušci. To musím říct. To totiž nejde nastavit. Měli jsme jeden čas super fanoušky v Kolíně a tady je máme také super. Nikde na okrese nepřijedou fanoušci na turnaje přípravek a neudělají tam s transparenty atmosféru. To nám každý závidí a je to velké plus pro klub. Když si někdo řekne, že vytvoří partu a bude dělat jakoukoliv partu, tak je to mix všeho a soubor maličkostí. Je to o lidech, o vedení, o zázemí pro fanoušky, o šálách a tričkách, o komunitě. Fanoušci musí vědět, co se v klubu děje. U některých mužstev mi ta klubová hrdost chybí. Chtěl bych, aby to bylo ještě více. Chtěl bych, aby každý byl hrdý na to, že hraje za Suchdol nebo že fandí Suchdolu. Nyní je zlatá éra suchdolského fotbalu, tak je to spojené možná i s tím. Ale ta hrdost, že patřím Suchdolu, je úžasná, viz třeba derby s Kutnou Horou. Možná, že se už nic takového opakovat nebude a budeme na to vzpomínat. Podívejme se na historii některých jiných klubů, šly nahoru a dolů, některé se snaží to držet. Bylo by samozřejmě hezké jít ještě výše. Je to ale spousta práce, dřiny, odříkání. Já si to užívám. Hřiště nemáme žádné suprové, kabiny jsou šílené, takže co můžeme vyzdvihnout je to, že sem chodí každých čtrnáct dní 150 diváků a vytvoří fotbalovou atmosféru. Když přijdu někam jinam na divizi, tak sice přijde 300 lidí, ale bez odezvy, jen se jdou podívat. To samé v ČFL, například v Čáslavi nebo Kolíně, tam lidé opravdu jen přijdou a zanadávají si. Ale tady fandí, i když se prohraje. Chodí i na béčko a žáky, to je paráda.

 

Ty se o suchdolský fotbal zajímáš celý život. Kam náš spolek směřuje, jakým směrem se ubíráme?

To je těžká otázka. Byl bych rád, kdyby byl klub stabilní, aby bylo vidět, že ten klub funguje a že žije. To je o tom, že se bude hrát fotbal, budeme se starat o mládež a budou se dělat akce i mimo fotbal. To co tu nyní je. Ať už se dělá Šipkovaná, Karneval a různé další turnaje. Abychom my byli součástí vesnice, protože to je strašně důležité. My jsme spolek v rámci městyse. Ten fotbal je hlavní činnost, ale měli bychom být v komplexu vesnické kultury. Jsou takové hlasy, že fotbal na veřejnosti nemá dobré jméno. Ale chtěl bych, aby byl náš spolek vidět, že něco dělá. Kam směřovat? Chtěl bych, aby se tu hrály soutěže, které tu jsou a i ty kategorie, které tu máme. Chtěl bych, abychom byli tradičním klubem a jedním z nejlepších na okrese. Myslím si, že teď jsme v té společnosti čtyř, pěti nejlepších klubů na okrese. Ať už je to soutěží, členskou základnou nebo množstvím sportující mládeže. Hlavně aby to fungovalo.

 

Nejsi jen fotbalový funkcionář, působíš i jako zastupitel Městyse Suchdol. Věřil jsi, že bude mít projekt nového sportovního areálu na obci zelenou?

Věřil jsem, že to bude mít zelenou. Ale musím na druhou stranu jako zastupitel říct, že je to pro městys velká finanční investice. Z fotbalového pohledu vím, jak to na hřišti vypadá a že je to potřeba udělat. Tím, jak Vláďa Střihavka se Zdeňkem Šibravou připravili projekt, tak je potřeba to dotáhnout do konce. Když vidím, co vše se pořádá, ať už fotbalová utkání, ať už dětské turnaje, ať už kulturní akce včetně hasičských akcí, tak si to určitě zaslouží lepší kulisu. Tak jako v zimě funguje sokolovna, tak tuto roli by mělo přes léto plnit hřiště. To si myslím, že za tu investici stojí. Ta kultura a zážitky, které na hřišti jsou, tak nám nikdo nevezme a život je o zážitcích. Ač někdo fotbal nemá rád, tak na fotbal přijde, aby mohl pokecat. Přijdou se vypovídat, co se za týden, čtrnáct dní nebo měsíc stalo. To je to nejlepší, fotbal tak dost sdružuje lidi.

 

Skončíme pozitivně, na co se nejvíce těšíš v roce 2016?

Já se těším na každý fotbalový víkend, když v práci překonáme ten týden. Každý víkend nám přinese nové radosti a starosti. Je pravda, že se potom těším, až ten víkend skončí, ale hned se těším na ten další. Těším se na ty zážitky z hřiště a fotbalu. Nikdo neví, jestli to bude tuctový nebo výjimečný zápas. Uvidíme, jak si poradíme s derby, to bude zajímavé po organizační stránce, ale moc se neumím těšit dopředu. V tom záhulu okolo dětí a všeho se opravdu těším jen na ten další víkend.